ROZHOVOR: Lví rychlost si člověk neumí představit, dokud ji nezažije. Říká zooložka ZOO Dvůr Králové k události v Hwange

Národní park Hwange v Zimbabwe se v posledních týdnech stal dějištěm hned dvou celosvětově medializovaných událostí. Tou první bylo ulovení snad nejpopulárnějšího zimbabwského lva Cecila americkým zubařem Waterem J. Pamerem,. Tou druhou pak smrt turistického průvodce Quinna Swalese. Ten zemřel v pondělí, 24. srpna, po útoku dalšího lva z Hwange, Nxaha. O vyjádření k této události a především pak obecně ke vztahu člověka a lva (či jiných divoce žijících šelem a zvířat) jsme poprosili zooložku ZOO ve Dvoře Králové, RNDr. Gabrielu Linhartovou, Ph.D,. Její reakci vám přinášíme v nezkrácené formě.

Ilustrační foto: Christine Sponchia / Pixabay

„Vzhledem k pouze zprostředkovaným a částečným informacím z médií není snadné udělat si relevantní obrázek uvedené skutečné události. Základní fakta jsou ale jasná a ve všech podobných nešťastných případech se potvrzují. Na jedné straně stojí lví rychlost (kterou si člověk neumí představit, dokud ji nezažije), lví velikost a síla (kterou si člověk nepřipouští, dokud ji nepocítí), lví instinkty a přirozená potřeba chránit svá mláďata, svou kořist, svůj odpočinek, sebe sama. Na druhé straně lidská nepokora, naivita, ztráta soudnosti zapříčiněná mnohaletým životem v bezpečné bublině civilizace, odtržené od přirozených přírodních vztahů a dějů zahrnující ostré smysly, bleskurychlé reakce nezdegenerovaných zvířat, rození, úrazy, smrt. Vidím to denně u nás na lvím safari ve Dvoře Králové. Řeknete lidem: „zavřete si prosím okna u auta a nemůžete mezi lvy se psem, protože tak sebe i jiné vystavujete nebezpečí“. A vždycky se najde někdo, kdo okno stejně otevře, aby mohl lépe fotit a psíka ukryje před zraky zaměstnanců safari pod nohy svých dětí.

Mezi zvířaty samými jsou mnohdy konflikty vyřešeny dřív, než vůbec člověk stačí zaregistrovat, že se k nim schyluje. K tomu se musí přičíst fakt, že člověk – turista přijíždí za lvy do národního parku poprvé, jednou za život, maximálně jednou do roka. Praxe a zkušenosti tedy minimální. A lev v národním parku? Ten se s lidmi potkává celý svůj život, každodenně. Má celé dny na to, aby je pozoroval, „nastudoval“ jejich chování. Takový lev pak umí docela přesně odhadnout i předvídat reakce lidí, jejich výhody, ale i slabiny. Může ležet zdánlivě spící, ale přitom jasně vnímá pohyb kolem sebe, a dobře ví, že pokud daný člověk udělá jeden krok navíc, nebo na vteřinu svou pozornost otočí k jinému člověku nebo zvířeti, pak „je jeho“.

V článcích popisujících tragickou smrt průvodce národního parku Quinn Swales po útoku lva Nxahou se uvádí, že šlo o smečku zvířat s mláďaty, která byla u ulovené kořisti, že Nxahou nosí radioobojek, takže mají přesné informace o jeho pohybu a že už ​v minulosti vykazoval tendence na lidi útočit. A za takové situace si skupina turistů v bezprostřední blízkosti lvů vystoupí z auta a jdou k nim? Asi aby si pořídili kvalitnější selfíčka? Pokud byla tato situace opravdu postavená takto, pak se zdá být reakce lvů, včetně Nxahou normální, přirozená, předvídatelná. Velká škoda lidského života.“

Za reakci i ochotu paní doktorce i zoologické zahradě ve Dvoře Králové děkujeme.

Kamil Červinka

_______________________________________________________________________________________
www.kamilcervinka.eu