fbpx

ANALÝZA: Klima jako téma pro populisty. Bereme si naši zemi zpět – i když je trochu přehřátá

V létě je horko, no a co? Bagatelizovat stále vyšší teploty a sucho s odkazem na aktuální roční období zatím populistickým stranám u voličů vycházelo. Bližší pohled sice ukazuje, že někde už populisté v boji proti „klimatickému alarmismu“ pomalu brzdí. Spíš než v zájmu celé planety to ale dělají kvůli příštím domácím volbám.

AUTOR: Vojtěch Berger / HlídacíPes.org  FOTO: Kamil Červinka

Jaképak globální oteplování, vždyť tady na horách třeba v květnu sněží,“ napsal letos na svém Facebooku šéf nového hnutí Trikolóra Václav Klaus mladší.

Použil přitom populisty hojně používaný, byť nesmyslný argument – momentálním počasím dokazovat, že to s dlouhodobým klimatem není tak špatné.

Je nám bližší Jaroslav Novák z Pelhřimova než lachtan v Antarktidě,“ dodal Klaus junior ve zřejmé narážce na údajnou nesmyslnost klimatické agendy během představování své strany. Podobnou rétoriku používají dlouhodobě i populisté jinde v Evropě či zámoří.

„Jedno z nejčistších klimat na světě“

Americký prezident Donald Trump ještě během předvolební kampaně v roce 2016 prohlásil, že globální klimatické změny jsou „hoax“. Loni už připouštěl, že se dějí, nevěděl ale s jistotou, že je způsobuje lidská činnost.

Při letošní návštěvě Británie tvrdil, že USA mají „jedno z nejčistších klimat na světě“.

Nepřekvapí, že podobně to vidí další politici a strany inspirované Trumpovým stylem vládnutí. Analýza organizace Corporate Europe Observatory nedávno ukázala, že populistické strany zastoupené v Evropském parlamentu například shodně (až na jednu) hlasovaly proti postupnému ukončení dotací na fosilní paliva.

Podle britského deníku Guardian odmítlo hnutí Liga italského vicepremiéra Mattea Salviniho v Evropském parlamentu v uplynulém volebním období téměř všechny klíčové návrhy týkající se klimatických změn.

Salvini coby neformální lídr všech hlavních evropských populistických stran odmítl výsledky výzkumu, který prokazoval souvislost mezi zvýšenou migrací a klimatickými změnami s tím, že jde jen o „způsob jak ospravedlnit imigraci“.

Francouzské Národní sdružení Marine Le Penové zase označilo rámcovou úmluvu OSN o klimatických změnách za „komunistický projekt“.

Britské nacionalistické hnutí UKIP pak podobně jako Alternativa pro Německo odmítá existenci člověkem způsobených klimatických změn, mimo jiné s argumentem, že „CO2 není znečištění, ale nepostradatelná součást života“.

Jak to vidí Klausovi spojenci?

Špičky německé AfD popíraly klimatické změny tak vehementně, až berlínská buňka Alternativy pro Německo dostala nakonec po letošních eurovolbách dopis od vlastní mládežnické organizace. Stranický dorost – Mladá alternativa – v něm partaj vyzýval, aby přestala zavírat před změnami klimatu oči.

Sice podle dopisu lze vést dohady o tom, jak silný je vliv člověka na klima, nesporný je prý ale fakt, že „se klima mění a škodlivé látky typu výfukových plynů nejsou dobré pro člověka a životní prostředí“.

Ještě rychleji dokázali změnit klimatický kurz rakouští Svobodní. Strana, která v květnu prošla dramatickou změnou vedení poté, co dlouholetého stranického šéfa H.C. Stracheho smetl z funkce skandál s tajně natočeným videem.

Zatímco Strache zpochybňoval přímý vliv člověka na klima, jeho nástupce v čele Svobodných Norbert Hofer chce naopak ekologii dostat do vývěsního štítu strany.

Ochrana klimatu a jeho změny vyvolané činností člověka podle něj patří mezi „největší výzvy současnosti“.

Mimochodem – jak Alternativa pro Německo, tak rakouští Svobodní patří mezi potenciální spojence a partnery zmiňované nové strany Václava Klause mladšího.

K oběma stranám má totiž dlouhodobě blízko Václav Klaus senior, který má v synově hnutí Trikolóra garantovat zahraniční politiku a sám dlouhá léta patří ke klimatickým „skeptikům“.

Nemá to cenu?

Pro ignorování klimatické agendy mají nicméně různé populistické strany odlišné pohnutky, jak zjistila letošní analýza německého think-tanku Adelphi, která zkoumala postoje 21 evropských populistických stran právě v oblasti klimatu.

Některé strany argumentují tím, že opatření v boji proti klimatickým změnám povedou k nárůstu cen energií a nejhůře postihnou chudší část obyvatel, tedy jejich vlastní voliče.

Jiné tvrdí, že infrastruktura pro obnovitelné zdroje energie, jako jsou větrné elektrárny nebo solární panely, zničí krajinu v dotyčných zemích.

Třetím častým argumentem je, že opatření „nemají cenu“, pokud se k nim nepřipojí největší světoví znečišťovatelé, jako USA nebo Čína.

Adelphi připomíná, že i mezi stranami, které dlouhodobě patří do celoevropského populistického bloku, se najdou takové, které klimatické změny berou jako důležité téma – i když jim primárně nejde o záchranu planety, ale znovu o domácí voliče.

Ne pro planetu, ale kvůli volbám

Týká se to například maďarského FIDESZu Viktora Orbána, jehož strana uznává vědecké důkazy o změnách klimatu, Pařížskou klimatickou dohodu i společnou klimatickou politiku Evropské unie, připomíná Adelphi.

Francouzské Národní sdružení Marine Le Penové zase usiluje o větší podíl obnovitelných zdrojů v národní energetice. Snížení závislosti na fosilních palivech by podle Le Penové „snížilo závislost na zemích jako Saúdská Arábie, které kromě ropy exportují i ideologii“.

V případě rakouské strany Svobodných je pak důraz na obnovitelné zdroje energie motivován apelem vytvořit nová pracovní místa i chránit životní prostředí v Rakousku – strana ale zároveň důrazně odmítá zavedení celoevropské uhlíkové daně.

Podobně jako u jiných populistických stran se tak klimatická agenda u Svobodných omezuje znovu jen na „záchranu“ Rakouska, nikoli na řešení klimatických změn v celosvětovém měřítku.

Share Button

Profilový obrázek Vojtěch Berger

Dlouholetý redaktor zahraniční redakce Českého rozhlasu. Působil jako zahraniční zpravodaj na Slovensku a v Rakousku. Za multimedální projekt Cíl: Německo, v rámci kterého dlouhodobě sledoval několik uprchlických rodin v bavorském Hofu, dostal Česko-německou novinářskou cenu 2016 v kategorii multimedia.