fbpx

WWF koupila licenci na lov žraloků a plánuje koupit i další. Lovit ale nebude

Světový fond na ochranu přírody (WWF) zakoupil licenci na lov žraloků v australských vodách. Využít ji ale nechce. Fond se tímto krokem snaží naopak lov těchto mořských predátorů alespoň z části omezit. 

FOTO: Pixabay.com

Australská pobočka WWF zaplatila za licenci 100.000 amerických dolarů, což je v přepočtu více jak 2.4 milionů českých korun. Licence dovoluje majiteli používat až 1,2 km dlouhou síť kdekoliv na Velkém bariérovém útesu. Fond ale dlouhodobě upozorňuje, že tyto sítě zachytí téměř vše, včetně moronů, delfínů nebo mořských želv. Svým krokem chce lov  omezit a koupit i druhou licenci. O příspěvek na ní teď žádá veřejnost, která pomohla i s nákupem té první. K dnešnímu dni je na kontě již více jak 180 tisíc amerických dolarů a přispěvatelů přibývá.

A zdá se, jakoby iniciatíva australské pobočky přišla v pravou chvíli. Jen nedávno zveřejnila vláda australského státu Queensland, že mezi lety 2014 a 2015 vzrostlo množství ulovených žraloků z 222 na 402 tun. Australská vláda je přitom ze strany WWF dlouhodobě kritizována pro malou ochotu k ochraně žraloků. A to i přes výsledky vědeckého výzkumu z roku 2013, který ukázal vztah mezi úbytkem žraloků a vymíráním korálových útesů. “Vědci zjistili, že tam kde byli díky rybolovu odstraněny populace žraloků, došlo k nárůstu populace malých dravců, jako jsou kanice. Tyto kanice pojídají více ryb živících se řasami a řasy pak na útesech vytlačují mladé korály“, shrnuje jeho závěry Gilly Llewellyn, ředitel sekce pro zachování z australské pobočky WWF.  V listopadu 2014 sice vláda přislíbila poskytnout ochranu pro celkem 31 druhů žraloků. O dva měsíce později tak ale učinila pouze u pěti druhů, z nichž ve dvou případech se jednalo o kladivouny. I ti ale stále končí v sítích rybářů. “Tyto obrovské sítě zabijí desítky tisíc mladých žraloků, včetně kladivounů, kteří jsou uvedeni mezi celosvětově ohroženými druhy. I počty kladivounů v Queesnlandu klesly, pravděpodobně až o 80%”, varuje Llewellyn.

Poslední z posledních

Žralok patří mezi nejstarší druhy na naší planetě. Řadí se mezi paryby a ty jsou k dnešnímu dni – s výjimkou tří nadřádů zvaných žraloci, rejnoci a chimérotvární – zcela vyhynulé. Jeho fosilní pozůstatky objevujeme již ve vrstvách ordovicu, tedy z období před 450 až 420 miliony let. To je celých 200 milionů let před příchodem dinosaurů a více jak 400 milionů let před příchodem prvních hominidů. Teď ale čelí velké hrozbě, a to nejen ve vodách okolo Velkého bariérového útesu.

Příliš drahá polévka

Jen okamžik poté, co tělo uloveného žraloka dopadne na palubu rybářské lodi, mu rybář mačetou hbitě usekne ploutve a ocas. Zmrzačené tělo pak vhodí zpět do mořských hlubin. Na bezmocného žraloka teď  čeká dlouhé utrpení, než se udusí a jeho torzo poskytne “hostinu” jiným mořským živočichům i jeho dosud šťastným kolegům, kteří se nástrahám rybářů vyhnuli. Obrázek pro mnohé nemyslitelný, avšak pro dnešní realitu poměrně běžný. Právě ploutve žraloka jsou ceněné. Jsou základní ingrediencí rosolovité polévky ze žraločích ploutví, tak vyhledávané ve východoasijských restauracích. Za každou její miskou se skrývá nejen utrpení, ale i velký biznis, vynášející tučné zisky. Finning, jak se technika odřezávání ploutví nazývá, je sice v některých zemích zakázána. To ovšem pouze podnítilo nelegální trh, který poptávku po této surovině uspokojí. Podle odhadů přitom takto končí více jak 90% všech ulovených žraloků, a to mimo jiné i proto, že jejich maso již tak žádané není. Brzy se totiž kazí, a bez rychlé konzumace nebo konzervování jej nelze využít.

Rybolov, pirátský i ten legální, ale žraločí populaci velmi citelně ohrožuje. Jejich počty v průběhu posledních několika desetiletí klesly o celých 90%. Přítomnost žraloka je ale pro oceánský ekosystém nezbytností. Jeho úkolem, podobně jako je tomu u lvů či tygrů na souši, je udržovat rovnováhu mezi živočišnými a rostlinnými populacemi. Zabraňuje totiž přemnožení ryb živících se fytoplanktonem, což by vedlo k celkovému úbytku mořských rostlin. A to je pro život na Zemi mnohem podstatnější, než si často připouštíme. Vždyť právě ony produkují celou polovinu fotosyntézou získaného atmosferického vzduchu naší planety. Na vážnost situace upozornil již před několika lety kanadský fotograf a filmař Rob Steward, když řekl, “nyní už nezachraňujeme jenom žraloky, ale sami sebe”. Steward se do povědomí veřejnosti dostal jako autor dokumentu o životě a nelegálním lovu žraloků Sharkwater (2006), a na něj navazujícího dokumentu z roku 2012 nazvaného Revolution. K jejich natočení jej inspirovala tzv. long-lines, kterou nalezl v roce 2002 v mořské rezervaci u Galapážského souostroví. 

“Miliardový” obchod

Long lines, neboli “dlouhá lana”, jsou rybářskou technikou hromadného lovu používající háky vybavená lana. Nebezpečím jsou nejen pro žraloky, ale i  pro mořské ptáky a želvy. Regulace rybolovu je ale složitá. Jde totiž o velký byznys, na který je navázáno mnoho dalších odvětví. Již kolem roku 2010 se odhadovalo, že jen samotný rybolov živí na 43 milionů lidí. Organizace OSN pro výživu a zemědělství (FAO) ovšem již v roce 2009 varovala, že rybolov celosvětově zdecimoval – či v některých oblastech decimuje – až 80% všech mořských ryb. I na základě těchto čísel došla studie časopisu Science k závěru, že by populace lovných ryb a mořských plodů mohla z oceánů do roku 2048 zmizet úplně. 

Share Button

Kamil Červinka Kamil Červinka

_______________________________________________________________________________________ www.kamilcervinka.eu