ROZHOVOR: Velcí kopytníci jsou klíčový druh ekosystému, říká správce Josefovských luk Břeněk Michálek
Je to jen několik měsíců, co se Josefovských luk u Josefova na Náchodsku poprvé poprvé dotkla kopyta exmorských pony. Park pod správou České společnosti ornitologické, který je svým prostředím jako stvořen pro ptáky bahňáky, se tak zapojil do nového experimentu navracení velkých kopytníků zpět do volné přírody. Zajímalo nás proto, jak se koním daří a jak se sám projekt vyvíjí. O rozhovor jsme proto požádali Břeňka Michálka, správce Ptačího parku Josefovské louky.
FOTO: ČSO
V lednu letošního roku jste na Josefovské louky vypustili stádo divokých koní. Jak dlouho se takový projekt připravuje?
To je hodně dobrá otázka. Myslím, že už někdy v roce 2015, možná 2014 jsem měl tady v Josefově přednášku (pozn. redakce: přednáška proběhla podle dodatečné informace dne 3. 6. 2014), kde zaznělo, že bychom část ptačího parku chtěli udržovat pastvou. V té době jsme se totiž dozvěděli, že ochranářská organizace Česká krajina chystá návrat těchto původních velkých kopytníků do České republiky. Byla to tedy aktuální věc, a proto jsme o tom hned začali uvažovat i pro ptačí park. Na začátku roku 2015 skutečně proběhl první transport divokých koní z anglického Exmoru do bývalého vojenského prostoru Milovice – Mladá, u Českých Budějovic. Poté, co se tento transport uskutečnil jsme s Českou krajinou navázali kontakt. A ptačí park Josefovské louky se tak dostal na soupis potencionálních lokalit pro jejich vysazení. Dokonce tento seznam vyšel v metodice pro alternativní management přírodních lokalit velkými spásači. Už tedy od toho roku 2015 se s námi skutečně počítalo.
A vysazení samotné. Jak proběhlo?
Všechno proběhlo v naprostém pořádku. S akcí jsem byl stoprocentně spokojen. Neviděl jsem žádný zádrhel. Snad jen že koně byli na místě poměrně dlouho, než došlo vypuštění. Čekalo se, až příjdou všichni trousící se návštěvníci. Ale nakonec se ukázalo, že jim to vůbec nevadilo. V pohodě vyběhli z přepravníku a téměř okamžitě, za několik sekund, se začali popásat. Dali nám najevo, že se na místě cítí dobře a sebevědomě.
Částečně jste již účel jejich vysazení naznačil. Myslím tím přirozené spásání trávy. Je to ale jediný účel?
Spásání je pouze jeden z mnoha vlivů, které koně na biotop mají. Svou přítomností nejenom že spásají trávu, ale kopyty narušují drny, což ostatně začali dělat v podstatě ihned, Okamžitě se pustili do vyhrabováni stařiny tehdy ještě z pod sněhové pokrývky a živit se jí. A i to, že zanechávají koblížky trusu má svůj význam. Ve srovnání s trusem dalších velkých zvířat, jako jsou krávy či ovce, nejsou zatíženi medikamenty. To znamená, že do něj hned jak se oteplí zabrousí různé druhy rozkladačů či hmyzu, což je další potravní zdroj pro ptáky i ostatní živočichy. V ekologie říkáme, že jsou klíčovým druh ekosystému. Protože ovlivňují dění v celém ekosystému. A to velmi pozitivně.
Je ještě něco, co vás na tomto projektu zaujalo. Josefovské louky jsou přeci jen pro ČSO „vlajkovou lodí“ v oblasti ochrany ptáků. Ve velké míře zde i pozemky vykupujete a park dále rozšiřujete.
My samozřejmě sami vliv pastvy na přítomnost lučních pták studujeme a sledujeme již celou řadu let. Snad každá odborná literatura věnující se lučním ptákům, a zejména pak bahňákům, se o vlivu pastvy zmiňuje a praxe ukazuje, že je nezbytná pro zdárné hnízdění, rozmnožování i samo setrvání lučních ptáků. Ale když zabrousím trochu do hloubky. Vzpomeňte si například na ptáky z čeledi konipasovitých, jako je konipas bílý či luční. Už jeho jméno říká, že je to pták, který žije společně s koňmi. Je vázán na hmyz, který je zase přitahován přítomností oněch koní. Konipasové jsou samozřejmě pěvci, kteří nás také zajímá. Nutno ale podotknout, že cílovým druhem v tomto konkrétním případě nejsou. V parku se totiž zaměřujeme především na luční bahňáky. Tedy druhy jako je čejka chocholatá, vodouš rudonohý nebo břehouš černoocasý. Toto jsou ti ptáci, kteří by z přítomnosti koní měli profitovat především.
Proč padla volba právě na koně?
Koně jsme zvolil proto, že jde o bezproblémové a samostatné zvíře. Ale úplně ideální by bylo, aby se na tomto místě pásla kombinace těchto velkých kopytníků. Například pokud by koně byli v parku spolu s nějakým turovitým spásačem nebo se skotem. Což je ale poněkud problematičtější, protože to už tak pohodová zvířata nejsou. Ale toto ještě chceme s odstupem času zhodnotit a uvidíme, třeba se tam jednoho dne bude pást ještě i jiný velký kopytník.
A čím vás zaujali právě koně exmorské?
Exmorský pony nejvíce odpovídá svým genetickým základem, potřebami i chováním dnes již vyhynulému divokému koni, který z našeho území zmizel zřejmě někdy v době kamenné, možná o něco později. Ale nejen to. Je také jediným koněm takto odolným a my o něj vlastně nemusíme pečovat. Říkáme, že je to divoký kůň. Ve skutečnosti tedy jde o koně, který je chován v takových spíše polodivokých podmínkách. Necháváme jej popásat se kde bude chtít. Nebudeme jej přikrmovat ani ošetřovat. Je to nenáročný druh a proto, že nebude ani ošetřován medikamenty, nebude na místě zanechávat toxické látky, které mohou být škodlivé pro další druhy živočichů, jako je třeba hmyz. Pro nás je velmi důležité, abychom chemií nenarušovali přírodní harmonii parku.
Jaké podmínky jste pro koně připravili?
V prvé řadě jsme museli vybudovat pastevní ohradu a také takzvanou aklimatizační ohradu, která je uvnitř té pastevní. Aklimatizační ohrada je vizuálně zvenčí i pro koně samotné neprůchodná, Je pod elektrickým proudem. Zde se koně pásli po svém příjezdu. Cílem bylo, aby se zvířata uklidnila a získala důvěru k novému místu. A aby se do ohrady i vracela, pokud by to bylo z nějakého důvodu potřeba.
Kolik v parku je momentálně těchto koní?
Momentálně máme vysazeno pět jedinců.
Plánujete stádo do budoucna rozšířit?
Musíme projekt jako takový vyhodnocovat, a na to je ještě příliš brzy. V našich podmínkách je to bez nadsázky experiment, protože koně se dosud pásli jen na suché stepní lokalitě Milovice – Mladá. Ptačí park však leží na podmáčených nivních loukách. Jsou tím pádem rostlinami a živinami bohatší a proto i vliv pastvy bude jiný. Jaký bude trend tušíme, ale zcela přesně to předvídat nelze. Po roce po dvou tak výsledek vyhodnotíme a podle toho budeme počet navyšovat nebo naopak redukovat. V budoucnosti plánujeme také rozšířit samotnou pastvu. V současnosti má osm hektarů. Spolu s tím jak vykupujeme či smlouvami zajišťujeme další pozemky, mohla by se v následujících letech rozšířit o několik dalších hektarů.
Jakým způsobem by případné navýšení proběhlo? Bylo by to i přirozenou cestou vzájemného páření přímo na místě?
Na Josefovských loukách jsou zatím takzvaní bakaláři. Jde o dvouleté hřebečky, kteří vytvářejí samostatnou skupinu. Pokud bychom se pohybovali na velkých plochách, a tam můžeme řadit již i Milovice, pak zde mohou vznikat přirozené harémy. Tedy skupiny klisen s hříbaty, které vede dominantní samec. Ve dvou letech všechna tato mláďata původní harém opouštějí a vytvářejí si vlastní skupinky. A do ptačího parku byla přemístěna právě jedna takováto skupinka. Až dospějí, tedy asi v pěti letech, doufáme že vytvoří po doplnění klisen nová stáda v onom běžném harémovém pojetí. A to i na dalších lokalitách u nás. Pak by samozřejmě docházelo i k vlastní reprodukci.
Naznačujete, že by koně z Exmoru mohli najít místo k životu i na jiných lokalitách. Je takových míst v dnešní „kulturní“ krajině dostatek?
Co se týká vhodných míst pro vypuštění, těch je několik desítek. Překážkou je ale byrokracie s tím spojená. Je natolik složitá, že je těžké další lokality pro chov exmorských koní zajistit.