KOMENTÁŘ: Kormorán – příčina nebo důsledek?
Téma kormoránů decimujících říční populaci původních lososovitých druhů ryb je stále živé. Naposledy tento problém „vystrčil růžky“ v pátek, v podobě článku na Novinkách.cz pod názvem „Konec pstruhů v Česku? Ryba houfně mizí z řek„. Autoritou na kterou se text odkazuje je docent oboru Rybářství na Jihočeské univerzitě Tomáš Randák. A nad celkovým vyzněním článku i prohlášeními Tomáše Randák se stojí trochu zamyslet.
FOTO: Marcel Langthim / Pixabay.com
Není pochyb o tom, že lososovitých ryb v našich řekách ubývá. Stejně tak je zřejmé, že na tomto úbytku se podílejí i kormoráni. Můžeme se ale skutečně ztotožnit s výrokem, že „jednoznačně hlavní příčina tohoto stavu jsou kormoráni,“ jak podle Novinek Randák prohlásil? Obávám se že ne, a svým způsobem si dalšími slovy protiřečí i sám autor výroku. „Upozornil (Randák poz. redakce) na to, že ryby se nemají před jejich nálety kam schovat, neboť řeky jsou dnes spíš než přírodními toky rovnými kanály, kde chybí přirozený úkryt,“ píší dále Novinky.cz. Tedy ne kormorán, ale člověk je jednoznačnou příčinou tohoto stavu. Kormorán, ostatně stejně jako bychom to udělali i mi sami, jen využil nabídnuté možnosti. Jde tedy opět o důsledek neuvážené lidské činnosti. Zničili jsme přirozená koryta řek a nyní máme podle doporučení docenta Randáka toky „revitalizovat“ a vytvářet umělé meandry. A samozřejmě, na to nesmíme zapomenout, „začít regulovat predátory.“ Škoda jen, že neříká které a hlavně jak moc.
Ale zpět od „regulace“ k hlavnímu tématu. Lidé se dlouhodobě snaží měnit krajinu podle toho, jak jim to vyhovuje. Nebo tak, jak si myslí, že jim to vyhovuje. V poslední době ale stále častěji zjišťujeme, že to má mnohdy negativní důsledky. A to nejen na ostatní tvory na této planetě, ale i na nás samotné. Narážíme přitom totiž na naši neznalost.
Planeta je zde miliony let. To je dost času na to, aby vše, co zde příroda vytvořila do sebe zapadalo a vytvářelo perfektně fungující celek. Každý detail se ukazuje být důležitým. Ostatně, měla několik pokusů. My jsme ten zatím poslední. A když sami sebe označujeme za vrchol evoluce, neuvědomujeme si, že vrcholem evoluce je ve své podstatě každá živá entita. Každá rostlina i každý živočich či brouk je také výsledkem miliony let trvajícího vývoje. Lidská společnost, jak ji známe, existuje naproti tomu jen nepatrný okamžik historie Země. Přesto si namlouváme, že přírodním pochodům rozumíme. Máme na to přeci vysoké školy s doktorandy, docenty a profesory s jejich doktorandskými, habilitačními či jinými pracemi. A samozřejmě grantové projekty financované z nejrůznějších zdrojů. Měníme, regulujeme, revitalizujeme vše jak potřebujeme. A v naší neomalenosti zapomínáme na ostatní. Náš lidský život je přeci hodnotnější a naše zájmy důležitější. Jenže nejsme my, lidé, a ti ostatní. I my jsme pouze malou součástí velkého a navzájem se ovlivňujícího celku. Co se stane jim se dříve nebo později stane také nám.
Jsme sice na pomyslném vrcholu pyramidy. Ale o to více jsme zranitelní. Odstraňte její vrchol a zůstane stát. Když ale odeberete stavební kameny této pyramidy z jejího základu, zřítí se celá.
Přestaňme proto konečně regulovat a revitalizovat, abychom nemuseli znovu a znovu regulovat a revitalizovat následky předchozích regulací a revitalizací. Místo toho se naučme žít s přírodou takovou, jaká je.
www.kamilcervinka.eu