Další vzácný druh získala táborská ZOO. Novým obyvatelem je fosa madagaskarská
Mnozí znají fosu z populární animované série Madagaskar. Nyní ji ale návštěvníci mohou spatřit naživo, a to v táborské ZOO. Ta do svého chovu získala samečka s exotickým jménem malgašského původu Masotra.
FOTO: ZOO Tábor
Šestiletý samec fosy madagaskarské se do Tábora dostal z německého Duisburgu. Právě zdejší zoologická zahrada je koordinátorem evropského záchovného programu EEP, který si za svůj cíl klade zachování záložního genofondu. Pomoci by měl v případě, kdy by volně žijící populace daného druhu v přírodě zkolabovala. U fosy madagaskarské není tento scénář nemožný. Na Červeném seznamu IUCN ohrožených druhů je vedena jako zranitelná. A to zejména proto, že jen za poslední tři generace, což je asi 21 let, klesla její populace o 30 i více procent. Na vině je především úbytek přirozeného prostoru. Zejména v západní oblasti došlo po převratu v roce 2009 k významnému nárůstu řemeslné výroby a spolu s tím i ke kácení lesa. Odborníci tak předpokládají podobný trend i v následujících letech.
Táborská ZOO se tak s novým přírůstkem zařadila mezi ty zoologické zahrady, které by se na udržení zdravé populace mohla podílet. V ČR je teprve třetí zoologickou zahradou, která fosu do svého chovu získala. Celkově je v Evropě chováno asi 5O fos. „Spolupráci s programem EEP vnímáme jako prestižní a doufáme, že v budoucnu získáme i samičku a pokusíme se tyto nevšední a v přírodě ohrožené savce rozmnožit,“ dodal hlavní zoolog Ondřej Kott.
Vládci Madagaskaru
Fosa madagaskarská (Cryptoprocta ferox) je významným živočišným druhem Madagaskaru. Na ostrově, který se díky izolaci rozvíjel zcela svébytným a výjimečným způsobem představuje vrcholného predátora. A to i přesto, že jde o šelmu poměrně malou. Délka těla je asi 70 až 80 centimetrů Ocas mají fosy skoro stejně dlouhý, jako tělo samo. Pohybuje se od 65 do 70 centimetrů. Váha u samic může být mezi 5,6 až 6,8 kilogramy. Samci jsou větší a váží od 6,2 až 8.8 kilogramů. Svým vzhledem připomínají malou pumu americkou. Ke kočkovitým šelmám ale mají poměrně daleko. Dlouhá léta byla fosa řazena mezi cibetkovité. Genetické zkoumání z posledních let ale ukázalo nesprávnost tohoto zařazení a dostala vlastní čeleď madagaskarské šelmy (Eupleridae). Nejbližšími příbuznými jsou dle zjištění šelmy promykovité.
Fosa je velmi dobře přizpůsobena lovu na stromech. Pomáhá ji k tomu nejen dlouhý ocas, kterým udržuje rovnováhu, ale i z poloviny zatažitelné drápy, velmi flexibilní klouby nohou a mohutné polštářky. To vše přispívá k bezpečnému pohybu ve větvích. Hlavním zdrojem potravy jsou lemuři. Představují až 80% fosýho jídelníčku. nepohrdnou ale ani vejci, ptáky, drobnými hlodavci či plazi. V lovu jim stejně jako stavba těla napomáhá i vynikajíci sluch, čich a zrak.
V krajině se pohybují ve dne i v noci ale nejaktivnější jsou brzy ráno, nebo naopak za soumraku. Lov v noci jim usnadňuje již zmíněný dobré oči, které jako i u ostatních nočních lovců odrážejí světlo. Nesvítí ale zeleně, jak to známe u našich koček, ale mají oranžový nádech.
Zdroj: IUCN
Šelmy to jsou ale velmi agresivní a samotářské. Pod výzkumů v oblasti rezervace Kirindi je jejich početnost asi 1 kus na 4 až 6 kilometrů čtverečních. Jejich teritorium je však mnohem větší. U samce to může být okolo 26 a u samic 13 kilometrů čtverečních. Zaznamenané jsou však i útoky ve smečce a následné rozdělení kořisti. Nejde však asi o nic obvyklého.
Domovem jsou fosám lesy rozkládající se s výjimkou hornatého středu na téměř celém území Madagaskaru. Právě ty jsou ale v poslední době ohroženy. Spolu s úbytkem lesa mizí nejen fosy samotné, ale i jejich hlavní zdroj obživy, lemuři. Mnohé druhy na tomto zcela výjimečném ostrově jsou přitom často označovány za živoucí fosilie. Jinde než na Madagaskaru je totiž nenajdeme a zde přežily jen proto, že nepoznaly žádnou konkurenci a nepodlehly tak mladším a lépe vyvinutým zástupcům zvířecí říše.
www.kamilcervinka.eu