Žralok malohlavý – putování za nejstarším obratlovcem
Vítězka pomyslné soutěže o nejstaršího obratlovce na planetě, velryba grónská s 211 lety, byla nedávno poražena. Prvenství teď patří žraloku malohlavému, který je téměř dvakrát tak starý. Kdo tito 392 let žijící žraloci jsou?
FOTO: Julius Nielsen / www.descna.com
Velikostí je můžeme přirovnat k žralokům bílým. Mohou dorůstat až 6 metrů. Rostou ale pomalu, a to zhruba 1 centimetr za rok. Také pohlavní dospělosti se dožívají v úctyhodném věku 150 let. Plavou rychlostí 2,7 km/h a většina z nich je naprosto slepá. Tak se nelze divit, že nemůžou být v jídle vybíraví. Živí se v podstatě vším, co před nimi neuteče, od bezobratlých, přes ryby, mořské ptáky až po spící tuleně, utonulé lední medvědy a losy, které by podle domněnek vědců zřejmě jinak ani neulovili.
Nejlépe se cítí v hlubokých a chladných vodách
Tito žraloci byli dlouhou dobu bráni jako nejseverněji žijící druh žraloka. Jsou totiž nejčastěji pozorováni v chladných vodách severního Atlantského oceánu kolem Grónska a Islandu. „Mohou být všude tam, kde jsou dostatečně velké hloubky a studená voda“ říká Aaron MacNeil z australského Institutu mořských věd v Townsville, v Queenslandu. Byly totiž hlášeny i nálezy z pobřeží Kanady, Portugalska, Skotska a Skandinávie. Někteří vědci tvrdí, že žijí i v ostatních nejmenovaných oblastech, jen dosud nebyli spatřeni. Žijí totiž v hloubkách až 2.600 metrů.
Až nyní je ale známo, že jsou nejdéle žijícími obratlovci na Zemi. Autorem objevu je mořský biolog z univerzity v Kodani Julius Nielsen a jeho tým. Ti zkoumali oční čočky 28 žraloků, z nichž většina zemřela poté, co byli omylem chyceni do rybářských sítí.
„Věděli jsme, že máme co dočinění s neobyčejným zvířetem, ale myslím, že každý, kdo se na výzkumu podílel, byl velmi překvapený zjištěním, že žraloci můžou být až tak staří“ řekl Nielsen po tom, co zjistili, že největší zkoumané zvíře s 502 centimetry je ve skutečnosti samice ve věku 392 let.
Určení stáří u mořských druhů je velmi obtížné, ale metoda radiokarbonového datování, kterou Nielsen použil, nakonec ukázala, že samice se s největší pravděpodobností narodila v 17. století. Pro lepší představu vzhledem k její extrémní dlouhověkosti mohla slyšet výrok „A přece se točí“, žila v době prvního rozsvícení žárovky a zažila i druhou světovou válku.
Populaci ohrozila druhá světová válka
Z té se populace žraloků malohlavých stále zotavuje. Právě v té době jich mnoho zahynulo pro jejich tuk z jater, ze kterého se vyráběl motorový olej a palivo do lamp. Za rok se vylovilo až 30.000 kusů těchto žraloků. Poptávka klesla až v době, kdy byla nalezena syntetická alternativa. I přesto je tento druh dnes zapsaný v Červeném seznamu ohrožených druhů v kategorii “Téměř ohrožený“. A to do budoucna znamená, že nebezpečí jeho vyhynutí je reálné.
„Když zhodnotíme celkovou známou populaci tohoto druhu v celém severním Atlantiku, je poměrně vzácné zahlédnout pohlavně zralé samice a narozená mláďata,“ vysvětluje Nielsen.