Prvním letošním přírůstkem v ZOO Brno se stal drobný klokánek králikovitý

Konec ledna přinesl do brněnské ZOO první přírůstek letošního roku. Stal se jím klokánek králikovitý. Dosud se drží v matčině vaku, z něhož však již stále častěji vykukuje. 

FOTO: ZOO Brno

Nenápadný klokánek králikovitý (lat.Bettongia penicillata) je kriticky ohroženým druhem.  Přitom před příchodem evropských osadníků na australský kontinent žil tento druh ne obrovském území jihovýchodní, jižní i jihozápadní Austrálie. Za hlavní faktory, které dramatický pokles způsobily, můžeme označit systematické kácení lesů, mýcení křovin a vysazení netypických druhů, jako jsou kočky, lišky či potravních konkurentů. Odhaduje se, že ve volné přírodě dnes žije v maximálně patnácti od sebe oddělených subpopulacích asi 12 až 18 tisíc jedinců.

klokanek_1-1Mapa výskytu klokánka králikovitého ZDROJ: IUCN a Wikipedie GRAFIKA: AKIKO magazín / Pavel Malaník

V posledních letech byla spuštěna řada programů na jejich ochranu. Zastavit pokles se však stále nedaří. V 80. letech minulého století byli klokánci vysazeni na některých ostrovech podél jižního australského pobřeží. Udržitelná populace nakonec vznikla na ostrovech Wedge a Svatý Petr v Adelaidského zálivu. 

Klokánek králikovitý je drobný, 30 až 38 centimetrů dorůstající vačnatec podobný klokanům. Váží 1,1 až 1,6 kilogramů a zvláštností je jeho ocas, který neslouží tak jako u jeho příbuzných k udržování rovnováhy, ale k chápání předmětů. Je skoro stejně dlouhý jako vačnatec sám, mezi 29 až 36 centimetry. Klokánek je používá například k uchopování a přenášení trávy či kůry stromů, z nichž si pod keři a jinou vegetací buduje svá hnízda.  V nich tráví většinu dne. Aktivní jsou totiž hlavně v noci. To se vydávají za potravou. Živí se nezelenými částmi rostlin jako cibule, hlízy a semana. Nepohrdnou ani plodnicemi podzemních hub, a to i přesto, že jejich výživová hodnota je velmi nízká. Umožňují mu to symbiotické bakterie v jeho žaludku, díky nimž je dokáže maximálně zužitkovat. Krom toho si stravu doplňuje hmyzem, nebo i mršinami. Kolkánci jsou samotáři. Hnízdo obývá vždy jeden jedinec a  jeho teritorium se rozkládá na 20 až 40 hektarech v jeho okolí.

Své potomky rodí celoročně. Březí je samička 21 dnů a svého potomka po narození ukrývá po dalších 98 dnů ve svém vaku. I po jeho opuštění jej matka doprovází, a to až do okamžiku, kdy její vak opustí další mládě. V lidské péči se jejich odchov daří velmi dobře. V zajetí se dožívají až deseti let. Ve volné přírodě čtyř až šesti let.

Překvapení u rosomáků

Malý klokánek ale již není jediným letošním přírůstkem. Překvapením pro chovatele se stali tři mláďata rosomáků sibiřských (lat. Gulo gulo gulo). Nečekaně a zcela náhodou je objevili chovatelé při odchytu mladého samečka rosomáka, který v rámci projektu EEP (evropského záchovného programu) poputuje do ZOO Amneville ve Francii. Samice totiž nejevila žádné známky březosti a ihned po porodu je ukryla v noře. „V tuto chvíli jsme na samém začátku odchovu, takže osud mláďat zůstává stále nejistý. Držíme samici Nataše palce a doufáme, že vše dopadne stejně dobře, jako v případě malého Vasila,“ řekl k nečekanému narození ředitel zahrady Martin Hovorka.  Vasil, o němž se zmínil byl prvním mládětem rosomáka narozeným v u nás a prvním potomkem samice Nataše, která je matkou i těchto trojčat.

mali rosomaci_ok

Share Button
Kamil Červinka on InstagramKamil Červinka on LinkedinKamil Červinka on Twitter
Kamil Červinka
šéfredaktor
_______________________________________________________________________________________
www.kamilcervinka.eu