Lední medvědi „slaví“ svůj den

27/02/201620/03/2016 Kamil Červinka 1521 Views

Ještě nemáte program na dnešní den? Zvážit můžete návštěvu ZOO a ledních medvědů. Právě ti totiž slaví dne 27. února svůj mezinárodní den. Některé zoologické zahrady u nás i v zahraničí tak připravily pro návštěvníky zvláštní program. I bez něj je ale návštěva těchto sněhobílých chlupáčů zážitkem.

Mezinárodní den ledních medvědů se rozhodli slavit také v ZOO Brno, kde k tomu mají hned dvojnásobný důvod. Před necelými třemi měsící se zde narodilo zdejšímu páru ledních medvědů již třetí mládě. Na to si ale návštěvníci ještě počkají. Průchod kolem pavilonu ledních medvědů je z důvodu bezpečnosti medvíděte stále uzavřen. Pracovníci ZOO tak připravili alternativní program. Ukáží nejlepší videa z porodního boxu, veřejnosti představí lední medvědy na připravené přednášce a pro aktivní trávení času naplánovali soutěžní stezku o ledních medvědech.

Lední medvěd – milý, ale nebezpečný

Medvěd lední (latinsky Ursus maritimus) sice díky své huňaté srsti vypadá jako mílý plyšový medvídek, patří ale mezi největší suchozemské šelmy. Náleží mu hned třetí místo za medvědem kodiakem a medvědem kamčatským. Jeho výška v kohoutku je až 1,5 metru a délka těla 2,5 metru. Při vzpřímení může jeho výška dosáhnout od 2,4 až do 3,3 metrů. Vážit pak může dospělý samec až 1000 kg. Běžně se však jejich váha pohybuje mezi 400 až 600 kilogramy. Dospělá samice je asi o polovinu lehčí.

Díky těmto vlastnostem nemá na souši žádného přirozeného nepřítele. Velmi dobře se však cítí také ve vodě. Je ostatně nejlepším plavcem mezi medvědy. Dokáže plavat rychlostí až 10km/h a potopit se do hloubky dvou metrů, kde vydrží celé dvě minuty. Pozor si však musí dávat na mrože, kteří na medvědy útočí zespodu a také na dravé kosatky.

Sami medvědi se živí hlavně lovem tuleňů. Ti ale často mění své stanoviště a tak medvědi za lovem putují i několik desítek kilometrů. Na tuleně číhají u dýchacího otvoru vyhloubeného v ledu nebo se k nim plíží v okamžicích, kdy se vyhřívají na slunci. Častou kořistí jsou pak tulení mláďata, které medvědi dokáží vyčenichat i více jak metr pod sněhem, kam je jejich matky schovávají. Čich má lední medvěd velmi dobrý. Na uhynulou velrybu vyplavenou na břeh je dokáže upozornit i na vzdálenost třiceti kilometrů.

Jejich černý čenich je ale také na sněhobílém povrchu vidět na velmi velkou vzdálenost. Proto, pokud se medvěd lední plíží za potravou, čenich si svými tlapami zakývá, aby na sebe předčasně neupozornil.

Medvědi jsou samotářská zvířata a žijí v brlozích, které si vyhrabávají ve sněhu. Vybírají si především jižní svahy, kam vítr navane velké množství sněhu. Jejich horký dech stěny brlohu zledovatí, čímž se uvnitř udržuje teplo.

Nejdelší čas v brlohu tráví gravidní samice. Rodí zpravidla jednou za tři roky, kdy zapudí mláďata z minulého vrhu. Ta se rodí velmi malá, asi jako krysy. Jsou zcela slepá, hluchá a holá. K přežití však potřebují teplotu okolo 18 stupňů Celsia, a tak je matky přidržují tlapou ve svém kožichu. Dospělosti dosahují během 3 až 5 roku věku. S matkou zpravidla tráví první tři roky života.

Lední medvědi se vyskytují na jižním okraji arktického ledového pásma, v Grónsku či na okraji Severní Ameriky a severní Asie. Místo výskytu ostatně nazněčuje i samotný název Arktida. Pochází řečtiny a označuje medvěda. Pravým opak tohoto slova je pak Antarktida, která v řečtině znamená „bez medvědů“.

A ještě jedno slovo, která zná snad každý, nanuk. Výraz pochází z jazyka Inuitů a oznažuje ledního medvěda, kterého tito původní obyvatelé arktidských oblastí považují za posvátné zvíře.

Ochrana

Medvědi lední jsou ve všech oblastech výskytu chráněni a lov je přísně regulován. Ohrožování jsou však také stále se zmenšujícím přirozeným životním prostředím a globálními změnami klimatu. V posledních letech byl zaznamenán větší výskyt utonulých medvědů. I když jsou totiž výborní plavci, jsou nuceni uplavat mnohdy i 100 kilometrů mezi mořskými ledy. Ne každému se to ovšem podaří.

Největší pokles počtu ledních medvědů byl zaznamenán po druhé světové válce. Tehdy se jejich populace „smrskla“ na pouhých pět tisíc jedinců. V současnosti se odhaduje počet volně žijících medvědů ledních na asi čtyřicet tisíc.