Ornitologové zvolili Ptáka roku 2018

Již tradičně volí Česká společnost ornitologická vždy v průběhu února Ptáka roku. Letos se jím stal sýček obecný, jehož nezaměnitelné houkání se ještě donedávna často rozléhalo českou krajinou. Dnes této sově hrozí v ČR úplné vyhynutí.

ÚVODNÍ FOTO: Mláďata sýčka obecného. FOTO:  Martin Šálek / ČSO

Sýček obecný převzal pomyslnou štafetu po datlovi černém. Jeho volba měla tehdy upozornit na nutnost ponechat v lese i staré stromy, a umožnit tak datlům hnízdit v našich lesích. Se sýčkem se ale pozornost z lesů přesouvá na zemědělskou krajinu. A volba má i další specifikum. Nejčastěji totiž volí ornitologové v této tradiční anketě takový ptačí druh, který je rozšířený, a je tak třeba upozornit, že i on si zaslouží ochranu. Tentokrát je tomu jinak. Právě sýček obecný je totiž tím, koho by ornitologové v naší krajině rádi viděli mnohem častěji. Úbytek přirozeného prostředí a lidmi nastražené překážky tomu ale brání. Volba sýčka by to měla změnit, a to nejen samotným vyhlášením ankety. ČSO se ochraně sýčka obecného věnuje již několik let programem „Zachraňte sýčka“, jehož hlavním koordinátorem je Matin Šálek. „Pro sýčky jsme vyvěsili už přes 70 budek, které sovy rády využívají, a další chystáme instalovat v předjaří. Zatím jsme vyjednali změnu hospodaření na několika sýčky obydlených lokalitách nebo například shromažďujeme genetický materiál pro analýzu „genetického zdraví“ populací,“ říká k dosavadní činnosti

Proč ale sýček, nebo i některé další druhy zvířat z krajiny mizí? Na vině je především intezivní zemědělství. Ještě na konci dvacátého století se sýček vyskytoval v hojném počtu na celém území Čech a Moravy. Odhaduje se, že to bylo i několik desítek tisíc hnízdících párů. Jeho houkání znal každý i v té nejmenší vesnici. „Sýček obecný v současné době ale rozhodně nepatří mezi hojné ptáky – naopak – se zbývajícími 100–130 páry je to naše nejohroženější sova“, upozorňuje na vážný problém Zdeněk Vermouzek, ředitel ČSO. Rozšiřující se zemědělská krajina totiž vše podstatně změnila. Umožnila sice rozvoj lidské populace, pro většinu druhů ale představují pole  zelenou a nehostinnou poušť. „Dramatický úbytek sýčka skutečně přímo souvisí se změnou lidského přístupu ke krajině. Sýčka lze vlastně považovat za ukazatel zdravé zemědělské krajiny a celkové druhové bohatosti“, dodává Vermouzek. I proto si dle ornitologů právě tento obyvatel naší krajiny zaslouží pozornost. Velmi důležitá je tak komunikace s farmáři a alespoň částečná změna přístupu.

K ochraně jeho populace ale může přispět svým dílem každý. Sýček obecný, který dříve hnízdil v dutinách stromu totiž pochopil výhody přítomnosti lidí. Přesunul tak svá hnízdiště blíž k lidským obydlím. To ovšem sebou nese i velká rizika. Smrtelnou pastí se pro něj mohou stát sudy, nádrže či bazény s vodou. Podle odhadů tak umírá až pětina všech uhynulých sýčků. A nebezpečné nejsou tyto vodní rezervoáry jen pro sýčka, ale i pro další druhy zvířat a hmyzu od včel, čmeláků, veverek až po milované domácí mazlíčky. A stačí přitom málo, umístit do nádrže plovák a na okraj například kousek pletiva. I takové osvětě se ornitologové věnují a věnovat budou. A to i při zabezpečování ostatních vodních nádrží, nebo při obyčejném pokládání rour. Ano i stojící roura se může pro sýčka obecného stát pastí, kterou zaplatí životem. Stejně jako odhozená síť a nebo velké skleněné plochy bez polepů.

Share Button
Kamil Červinka on InstagramKamil Červinka on LinkedinKamil Červinka on Twitter
Kamil Červinka
šéfredaktor
_______________________________________________________________________________________
www.kamilcervinka.eu
Kamil Červinka

Kamil Červinka

_______________________________________________________________________________________ www.kamilcervinka.eu