Hubbleův teleskop přinesl důkazy gejzírů vodních par vystřelujících nad povrch Europy

Hubbelův vesmírný teleskop objevil možná další důkaz vody na Jupiterově nejbližším měsíci Europě. Její oceán je sice skrytý pod silnou krustou ledu, až do výšky 160 kilometrů nad jeho povrch však vystřeluje v podobě obrovských gejzírů vodních par. Dnes to oznámila americká Národní agentura pro letectví a vesmír (NASA).

FOTO: NASA

Nasa svolala médía včera pomocí sociální sítě Twitter. Na telekonferenci pak sdělila, že její vědci potvrdili výskyt tryskajících gejzírů vodních par. Jak výzkumný tým věří, pochází tyto vodní páry z povrchového oceánu, který se podle předpokladů nalézá na celém povrchu planety a obsahuje až dvojnásobné množství vody, než všechny oceány na Zemi.

hs-2016-33-pro-web

Snímek měsíce Europy z mise Galileo kombinový se znímky z výzkumu týmu vedeného Williamem Sparksem

FOTO: NASA, ESA, W. Sparks (STScI), and the USGS Astrogeology Science Center

„Oceán Europy je obecně považován za jedno z míst, kde by se mohl vyskytovat život v systému sluneční soustavy,“ prohlásil Geoff Yoder z NASA Science Mission Directorate ve  Washingtonu. Dodal přitom, že tyto gejzíry by se navíc mohly stát možností, jak prozkoumat oceán planety bez nutnosti provrtávat se silnou ledovou vrstvou.

Vědci již dříve zvažovali, jak se pod ledový povrch měsíce v případě zvažované mise na toto vesmírné těleso dostat. Tryskající vodní páry by jim mnohé usnadnily. Předpokládá se, že povrchová ledová krusta je velmi chladná a extrémně tvrdá. Její tloušťku ale dosud neznáme.

stsci-h-v1633a-1920x1080-00001_print

VIZUALIZACE: NASA, ESA, and G. Bacon (STScI)

Gejzíry byly objevený shodou okolností

Tým pod vedením Williama Sparkse ze Space Telescop Science Institute (STScI) v Baltimoru mohl tyto gejzíry zaznamenat díky tomu, že pozoroval Europu v období, kdy procházela před Jupiterem. Původně totiž výzkumníci doufali, že tímto způsob ověří, zda tento měsíc má vrstvu atmosféry nebo exosféry. „Atmosféra extrasolární planety totiž blokuje část světla hvězdy, která je z ním. Pokud by tedy kolem Europy byla atmosféra, měla by potenciál blokovat světlo Jupiteru a my bychom ji mohli vidět jako siluetu. A tak jsme hledali absorpční vlastnosti kolem Europy, které by při přechodu hladkou tvář Jupiteru narušovaly,“ vysvětlil Sparks prvotní záměry svého týmu.

Přitom však zaznamenali již zmíněné obrovské gejzíry. Z celkem deseti pozorování uskutečněných v průběhu patnácti měsíců pozorovali vědci tento jev hned ve třech případech. Jde tedy o další podpůrný důkaz o existenci vody poté, co Hubbleův vesmírný teleskop zaznamenal spektrografické znaky vodních par v roce 2012. Tehdejší tým pod vedením Lorenze Rotha ze Southwest Research Institute v San Antoniu detekoval důkazy vodních par tryskajících z oblasti jižního pólu do výšky až 160 kilometrů do vesmíru.  Důkazy jsou o to průkaznější, že oba týmy sice používaly k výzkumu Hubbleův vesmírný teleskop, pracovaly však zcela nezávisle na sobě a používaly i odlišné metody zkoumání.

„Když budeme zcela jiným způsobem vypočítávat množství materiálu, které je potřebné k vytvoření takových absorpčních vlastností, je to velmi podobné tomu, k čemu došel Roth a jeho tým,“ uvedl Sparks. „Odhady hmotnosti jsou podobné, odhady výšky jsou podobné,“ dodal s tím, že i zeměpisný výskyt dvou pozorovaných gejzírů odpovídal dřívější práci Lorenze Rotha. Výraznější rozdíly zaznamenali vědci pouze v periodicitě výskytu.

Závěry výzkumu Williama Sparkse a jeho kolegů budou publikovány 29. září v odborném magazínu Astrophysical Journal.

VIDEO: NASA, ESA, and G. Bacon (STScI)

Share Button
Kamil Červinka on InstagramKamil Červinka on LinkedinKamil Červinka on Twitter
Kamil Červinka
šéfredaktor
_______________________________________________________________________________________
www.kamilcervinka.eu
Kamil Červinka

Kamil Červinka

_______________________________________________________________________________________ www.kamilcervinka.eu